Tipy na výlety z Egejského pobřeží

Didim
Na první pohled je Didim normálním městečkem. Tím, co navyšuje ceny zdejších služeb, jsou zříceniny Apollónova chrámu. Ten je situován na okraji města a cesta k němu je snadná: dá se sem dojít buď pěšky, dolmušem nebo minibusem. Vstupné sem stojí kolem 5 TL a rozhodně se za něj vyplatí investovat, chrám je skutečně velkolepý!

Národní park Dilek
Dilek je původním jménem poloostrova, vybíhajícího do Egejského moře. Do parku se pravděpodobně nejlépe dostanete z městečka Kuşadasi, odkud sem jezdí pravidelné minibusy. Minibusy jezdí taky do Güzelçamli, odkud pak ale musíte dojít asi kilometr k parku. Park se zavírá poměrně brzy, kolem 18:30, takže si výlet naplánujte tak, abyste to do zavírací doby stihli.
Mimo přírodní krásy jsou zde i pláže. Všechny leží na severu a dá se mezi nimi pohybovat buď pěšky, nebo stopovat. Dají se zde pořádat pikniky a hrát různé hry, např. frisbee a další.
Při pohledu na mapku park by se mohlo zdát, že jde jednoduše objet nebo přejít, ale opak je pravdou. Přejít pěšky snad možná, ale jednalo by se o přechod hor, což by si vyžádalo hodně dlouhou dobu a především vyjít na cestu opravdu brzy. Projet trasu autem je nereálné, protože silnice u jedné z pláží je zavřená, hlídají ji vojáci a nikoho dál nepouští. Vojáci zde hlídají proto, že území se nachází v těsné blízkosti řeckého ostrova Samos. Jednak Řekové s Turky nemají příliš dobré vztahy, a navíc se tudy snaží ilegálně procházet uprchlíci z Palestiny.

Efes
Efes je údajně druhým nejnavštěvovanějším místem v Turecku (hned po Istanbulu). Snad všechny turisty sem táhnou zříceniny řeckého a římského města, fakt, že zde stával jeden ze sedmi divů světa, Artemidin chrám, také to, že zde údajně žila Panna Marie a další mytologické postavy.
Vstupné do areálu stojí 20 TL, ale nezahrnuje všechny zajímavosti, které stojí za to vidět. Ostatní už jsou veřejnosti běžně přístupné a platí se vlastně jen za památky „nejvzácnější“, jako knihovna nebo divadla. Celkově se historický areál rozprostírá na poměrně velkém území a pokud chcete navštívit jen oplocený areál, měly by vám dvě hodinky stačit. Pokud ale hodláte navštívit všechno, počítejte s větším zdržením.
Relativně velká část území není archeology vůbec probádaná, takže je pokrytá trávou. Odkryty byly především hlavní pamětihodnosti a bůh ví, kdy se dostane na ty další.
Po areálu můžete chodit sami, nebo se vás ujme průvodce. Jejich kvality se ale hodně různí a mnozí z nich si vymýšlí nesmyslné báchorky, snad aby co nejvíc zaujali návštěvníky.
Rozhodně si nenechte ujít Celsovu knihovnu, která byla objevena v 19. století a ve stejné době dosti rekonstruována, ovšem místy dosti nešikovně, takže se snad dá mluvit i o jakémsi znehodnocení. Knihovna pochází z roku 115.
Dominantou areálu je určitě amfiteátr, který se stále rekonstruuje. Není zase až tak zachovalý jako např. ten v Aspendosu, ale je určitě monumentální svými rozměry.
V Domicianově chrámu se nachází muzeum písemnictví, které taktéž stojí za návštěvu, stejně jako terasovité domky, kam se ale platí extra vstupné 15 TL. Mnohé z návštěvníků cena jistě odradí, ale pokud to zajímavé místo uvidíte, určitě peněz nebudete litovat. Mj. lze obdivovat samotnou preciznost staveb i dlažby, mozaiky a nástěnné malby.
Pokud se chystáte navštívit Artemidin chrám, počítejte s tím, že se nachází poměrně daleko od hlavního areálu. Dostat se k němu odtud dá špatně, a proto je snad i lepší zajet si do Selçuku a odtud k chrámu. Pokud ale čekáte velkolepou stavbu, budete zklamaní, dochovalo se jen strašně málo.
Doprava
Dostat se do Efesu je poměrně snadné. Nepraktičtější je určitě dojet si do Selçuku, který se nachází blízko Efesu a jezdí sem minibusy a dokonce i vlaková trať. Cesta ze Selçuku do Efesu je trochu složitější, ale dostat se sem dá. Autobusy cestovní kanceláře vás vysadí u jižní brány a počkají na vás u severní (nebo naopak), ale pokud cestujete sami, budete nuceni zvolit jednu z těchto variant: buď se vypravit pěšky, což je asi 4 km, nebo využít předražených taxíků, a nebo se svézt koňským spřežením.
Přímo v Efesu se ubytovat nedá a nejbližší možnost je najít si něco v Selçuku.

Milét
Milét, archeologický areál s mnoha památkami i jejich torzy. Za návštěvu každopádně stojí, ale dostat se sem není zrovna lehké. Žádné dolmuše ani minibusy sem přímo nejezdí, a tak zbývá využít buď autostop, vlastní dopravní prostředek nebo zájezd cestovní kanceláře.
Za vstupné sem zaplatíte 3 TL, ale pokud jste šikovní, můžete se do areálu dostat i zadarmo. Je totiž neoplocený a vstupenky ani nikdo nekontroluje.
V době výstavby Milétu bylo toto město obklopeno mořem, takže byl umístěn na jakémsi mysu. Dnes je Milét od moře vzdálen asi tak 10 km, ale návštěvník lehce zjistí, kam až moře sahalo – dnes jsou zde nízko položená pole a rybníky.
Za jakousi hlavní památku by se v Milétu dal označit amfiteátr, který je situován hned za příjezdovou cestu. Dominantu pak tvoří hrad, který je vidět už zdálky, ale pro laiky není ničím zajímavý. Jednou z nejlépe dochovaných budov jsou lázně.
Všude v areálu jsou cedule a vysvětlivky, samozřejmě i popisky k jednotlivým zajímavostem.

Pamukkale
Není snad cestovní kanceláře, která by svůj poznávací zájezd nevedla právě přes Pamukkale, město v jihozápadním Turecku. To, co sem všechny tak táhne jsou tavertinová jezírka, která vznikají prameny uhličitanu vápenatého, které stékají po svahu a následně chladnou. Přestože je areál nešikovně zasažen všemožnými neodborníky, stojí za to ho navštívit!
Zdejší areál je poměrně rozsáhlý, měří cca 2 x 1 km a platí se sem vstupné 20 TL, což je poměrně hodně, ale najde se asi jen málo turistů, kteří by tuto částku neobětovali.
V Pamukkale je zvláštní, že je zde možné sledovat celý chemický proces – voda stéká do údolí, přičemž chladne, sráží se uhličitan vápenatý a usazuje se (velmi laicky řečeno). Během usazování právě vznikají ony kaskády a rybníčky, které jsou plné chladnoucí vody, čímž se sráží vápenec, který coby suspenze zaplní celý rybníček. Voda pak přetéká přes okraj rybníčku, stále chladne a váže na sebe částečky suspenze, takže nejvíc tavertinu vzniká právě při okrajích rybníčků.
V horní části areálu se nachází římské památky. K vidění je tady brána a věž, nekropole, akropole, divadlo, lázně a další zajímavosti.
Ubytování
Sehnat v Pamukkale ubytování je hračka, protože ve vesnici pod terasami je snad polovina zástavby tvořena hotely. Konkurence je tady veliká, a tak jsou zde nižší ceny a kvalitní služby. V sezóně je situace trochu složitější, ale i tak by s ubytováním neměl být problém. Dvoulůžkový pokoj se vším vybavením tady pořídíte už od 30 TL.

Priéné
Priéné svou atmosférou dosti připomíná nedaleký Milét, také se v něm nachází archeologická lokalita a je hojně turisty navštěvovaný. Doveze vás sem např. dolmuše ze Söke. Starověké řecké město zde vzniklo ve 4. století před naším letopočtem a dodnes se v poměrně dobrém stavu zachovalo spousta staveb, uliční síť i hradby. Vstupné sem stojí 3 TL.

Milas
Městečko Milas turistům nabídne nahlédnout do tradičního tureckého života. Turisty není až tak navštěvovaný, takže ceny jsou zde přizpůsobeny průměrným Turkům. K vidění je zde stará mešita, torzo římské brány nebo Diův chrám.
Ubytovat se zde dá poměrně snadno, i když ceny jsou vyšší, než v jiných, hojněji navštěvovaných letoviscích. Pokoj pro jednu osobu na noc zde vyjde asi na 40 TL, ale pokoje mají veškeré vybavení a jsou čisté.

Mugla
Tradiční turecký život, křivolaké uličky s bíle omítnutými domky a mnoho dalšího vám nabídne městečko ležící asi 30 km od Marmarisu, Mugla.
Mugla neleží přímo u pobřeží Egejského moře, ale cca 20 km od něj a určitě ho lze doporučit k návštěvě už jen proto, že je turismem nedotčené, tradiční. Lze rozdělit na tři městské části: jednak je to staré město, s křivolakými uličkami a poklidným životem, pak jakési centrum, kde najdete obchůdky s tradičními řemesly a nakonec modernější čtvrť, ve které byste našli třeba autobusové nádraží.
Hotelů, nabízejících ubytování, je zde jen několik, asi tak pět a mají různou úroveň. Ty nejlacinější nabízí pobyt za 15 TL za jednolůžkový pokoj za noc, ale úroveň není zrovna vysoká. Prostory jsou sice možná romantické a starobylé, ale záchody jsou turecké (společné na chodbě, a možná ani není od věci vzít si svou vlastní deku nebo spacák. Ty dražší hotely chtějí za noc 40 TL.
Autobusové nádraží je od centra vzdáleno asi čtvrt hodiny chůze a je zde docela dobrý dopravní uzel. Jezdí odtud pravidelné linky do Marmarisu a Milasu i Fethii.

Selcuk
Selcuk je město těsně spjaté s Efesem, protože je od sebe dělí asi jen 2 km, takže kdo plánuje zamířit do Efesu, pravděpodobně Selcuk navštíví. Ze Selcuku se dá samozřejmě dobře dopravit do Efesu, a to pomocí taxíku nebo dolmuší, jejichž nabídek zde dostanete nespočet. Mimo to je Selcuk velmi dobrým dopravním uzlem. Nachází se zde vlakové i autobusové nádraží (jen kousek od sebe). Vlaky odtud jezdí především do Izmiru a Aydinu, mikrobusy mimo Izmir taky do Kuşadasi a Sökë.
Právě blízko nádraží se dá sehnat hodně laciné ubytování, ovšem cena je úměrná kvalitě, to znamená nic moc. Podrobněji vás o možnostech ubytování informují v informačním centru.
Pokud do Selcuku zavítáte, nezapomeňte navštívit hrad sv. Jana. Platí se sem vstupné asi 5 TL a uvidíte zde torzo kostela sv. Jana a jeho hrob. Od nedaleké citadely je velmi pěkný výhled na Artemidin chrám, jeden ze sedmi divů světa, ze kterého se do dnešní doby dochovalo jen strašně málo. Nedaleko něj se nachází mešita Isa Beye, která vypadá velmi hezky, je docela velká a má u sebe i parčík.
Pokud si chcete udělat malý výlet do okolí Selcuku, pak asi 5 km za městem leží kostel Panny Marie, která zde údajně zemřela.